Obálka

Ad Odvykací filmová kůra se povedla

Tentokrát nemohu jen tak přejít článek v Raportu týkající se úpadku rakovnického stálého kina Vlast, když je také spojován s mým jménem. Není všechno tak, jak je zaznamenáno v redakčních análech a skutečnost se má poněkud jinak, než ji ony uvádějí. Chtěl bych ji proto uvést s podporou nezkreslené dokumentace a zápisů jednání zastupitelstva a rady města na pravou míru. Je to tak, že na základě restitučního nároku přešlo kino, které v té době již nebylo v nejlepším stavu a bylo připraveno na zvelebení, zpět do majetku bývalého vlastníka, tedy paní Anny Schneiderové. Za této situace by nebylo rozumné investovat do zařízení nepatřícímu městu. Nakonec po všech možných peripetiích zvítězila myšlenka na znovuzřízení kina v Domě osvěty, který město vlastnilo. Pro uskutečnění tohoto záměru schválilo zastupitelstvo na svém zasedání 3. 12. 1993 podat žádost Státnímu fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie o příspěvek ve výši 1,7 mil. Kč na technické vybavení městského kina v této budově. Nové moderní sedačky byly opatřeny již dříve. Dále také zastupitelstvo rozhodlo zvýšit dotaci na provoz stávajícího kina o sto tisíc na částku 680 tisíc Kč pro rok 1994. Jak byla v posledním roce umožněna realizace, kdy na uskutečnění předsevzatých záměrů zbývalo sotva deset měsíců stávajícímu zastupitelstvu, je nabíledni. V prvním čtvrtletí na osm zaměstnanců kina připadla návštěvnost diváků v průměru třicet osm na jedno představení. Tato bilance rovnající se divácké návštěvnosti kina například v Lužné, která měla v té době cca 10× méně obyvatel než Královské město Rakovník, měla jistě i za následek podání výpovědi k 30. červnu onoho roku panem ředitelem Jaroslavem Dědičem. Ale i tímto dnem jsem z vlastní vůle ukončil starostování a nastoupil do důchodu. Nikoliv však, že bych si s členy rady nerozuměl, to je nepravda, právě naopak v této době rada již prožívala svoje nejklidnější období.

K tomu všemu, co bylo výše uvedeno, musím přiznat, jak se mi jevilo, že skutečně jsme byli prvním okresním městem bez kina, ale měli jsme jiná prvenství, s kterými jsme, a musím přiznat především já, nesli kůži na trh. Zrovna jste o tom psali. Dvacet let Procter and Gamble, kdy asi kromě nás málo několika ví, jaký díl jsme dostávali nejen od místních občanů, že jsme zaprodali náš úspěšný podnik, tenkrát již před krachem, Rakonu za hubičku (20 milionů dolarů) americkým kapitalistům. Žádná argumentace o tom, že se daly záruky rozvoje, nepropouštění, modernizace, náhrada uhelné kotelny za plynovou a konec konců i zachování názvu Rakona. Byla i další prvenství, např. bezúplatný převod kasáren městu, židovská synagoga, dnes součást Rabasovy galerie. Ještě bych také zmínil německé válečné pohřebiště v horní části městského hřbitova, které bylo odhaleno a vysvěceno v dubnu 1991 určitě jako první na území tehdejší ČSR jako akt poválečného usmíření. To zvlášť našim hrdinným vlastencům bylo trnem v oku. Mimořádným úspěchem, který si rada města mohla připsat k dobru, byla skutečnost, že jsme mezi prvními městy vyřešili na dlouhé roky likvidaci odpadů skládkováním v Kounově a Vrbičce u Podbořan a ještě jsme mohli předat následníkům město bez dluhu, na­opak s kontem 20 mil. Kč, třeba na vybudování nebo revitalizaci toho námi „zavražděného“ kina.

Luděk Češok, emeritní starosta

Královského města Rakovník

Zveřejněné dopisy nemusejí vyjadřovat názor redakce a za jejich obsah nesou plnou zodpovědnost jejich autoři.

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.