Ad Strašidlo, nebo spása památky?

„Nechce se mi věřit, že ve vesnici, kde se před lety brilantně opravilo dětské hřiště, je bohatá mezinárodní společnost jediným řešením“ (Markéta Hartlová, Raport č. 12/2011).

Není! Je to jen pohodlnější. Hřiště opravila a pečuje o ně parta obětavých lidí. Dělají to pro svoje děti a vnoučata. A kde vzali peníze? Obešli sponzory, sehnali granty. Nesmím zapomenout na tehdejšího pana starostu obce Lužná, který z obecního rozpočtu na opravu hřiště věnoval celých pět tisíc (dvě procenta z celkových nákladů).

Budovatelé dětského hřiště měli určitě méně vlivných známostí, než duchovní Československé církve husitské. Proč se neobrátit na krajského hejtmana pana doktora Ratha, který pomohl při realizaci sochy T.G.M. v Lánech, sponzoroval i sochu Jana Husa na Krakovci – dvě akce, mající vztah ke vzniku republiky. Do třetice by to byla záchrana vzácné národní památky (2007), která také souvisí se vznikem republiky. Věřím, že by pomohl přímluvou i pan senátor Chládek, který má vztah k Lišanům, kde byla po vzniku republiky založena pobočka Církve československé husitské a odkud vyšel popud ke stavbě „Husova sboru“ v současné Lužné II (1926), jejíž tehdejší větší část patřila k Lišanům. Pan senátor už jednou Lužné II pomohl, když byly problémy s místní prodejnou.

Pod „Husův sbor“ spadalo tehdy 29 farností. Po druhé světové válce. Dnes je v Lužné II málo věřících. Možná, že se o to také přičinil tehdejší farář, který nás vy­učoval náboženství na obecné škole v Lišanech. Po roce 1948 vystoupili s manželkou z církve, po krátkém pokání se stali členy KSČ a místo biblických textů s námi nacvičovali pásma na oslavu VŘSR…

Záměr současného pana faráře vybudovat v „Husově sboru“ koncertní síň a muzeum je chvályhodný. „Husův sbor“ by se tak stal vhodným protějškem „Železničního muzea“, které do Lužné II přiláká ročně více než 30 tisíc turistů. Z toho by mohl mít prospěch i kostel. Ale co nabídne rozhledna na věži kostela? Při pohledu severním směrem zalesněný kopec, na západ hned pod věží „svérázné hospodářství“ a z jižní strany solární elektrárnu. Jediný, ničím nerušený pohled je tedy z východní strany od silnice a snad právě proti jeho narušení podepsali občané Lužné II petici. Navíc se obávají „vyzařování“, kterého se obávali i odpůrci radaru (nejsem fyzik a nemohu se k tomu odborně vyjádřit).

Nevím, co by řekl Jan Hus tomu, že jemu zasvěcený kostel budou – k naší hanbě – zachraňovat potomci křižáků, kteří po jeho smrti v Čechách loupili. Kdyby mohl vstát z hrobu Jan Žižka se svými bojovníky, stačilo by, aby jednou spanilou jízdou navštívil ty, kteří – když se na ulicích zvonilo klíči - už měli zámky rozdělené. Tam by se peníze našly. A nejen na opravu „Husova sboru“.

Nevím ani, co by řekl můj dědeček, lišanský rolník, že jsem podepsal petici. Byl jedním ze zakladatelů Československé církve husitské v Lišanech, vzal si hypotéku na svoje hospodářství a půjčil na stavbu kostela. Ale vím, že si velice vážil Karla Havlíčka Borovského, a tak by se mu asi nelíbilo, že cizinci vydělávají na „posvátné půdě“. I kdyby církev a úřady prosadily stavbu „sloupu“ vedle budovy kostela, bude Lužná II průkopníkem, jak skloubit vzácnou památku s monstrem. Věřím, že se potom budou naším příkladem řídit i kasteláni hradů a nabídnou nádvoří na stavbu všemožných zesilovačů čehokoliv.

A jestli se někdy splní přání Jana Amose Komenského: „Věřím já Bohu, že po přejití vichřice hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvaleného, vláda věcí Tvých k Tobě se opět navrátí, ó lide český“ a náš národ bude opět patřit mezi nejvzdělanější národy světa tak, jako tomu kdysi bývalo, budou naši potomci podobná monstra u kulturních památek považovat za obelisky. Nenapadne je, že jsou dokladem doby, kdy jen málo jejich předků zajímaly památky, ale všichni se modlili do mobilů. I já mám mobil…

Jan Lukáš, Lužná