Obálka

Pomohli zachránit mého otce

Jmenuji se Pavel Kril. Dne 15.12. 2010 se mi otočil celý život dokola. Ale vezměme vše od začátku. Den začal jako každý jiný, ráno děti do školy, my s manželkou do práce, odpoledne musím být včas z práce, protože nemůžu nechat naše malé hasiče čekat před hasičárnou (vedu u nás v Domoušicích hasičský kroužek a vlastně se hodně zabývám hasičinou u nás v obci).

Když jsem viděl v ono odpoledne předpověď počasí, tak jsem si říkal, že se asi s dětmi budeme moci o kroužek i koulovat a postavit sněhuláka.

Udeřila půl čtvrtá a já pádil z Loun do Domoušic na kroužek. Už začalo pomalu sněžit, během chvilky napadlo několik centimetrů sněhu. Na kroužku vše probíhalo, jak mělo, až do tři čtvrtě na šest. Vtom mi začal zvonit telefon, po chvíli jsem ho našel v kapse. Á, to je moje mamina, co se děje? „Prosím tě, přijď hned domů, taťkovi je nějak špatně!“ Ptám se, jak špatně co je mu. „Bolí ho na plicích a chtěl by odvézt do nemocnice.“ V té největší sněhové vánici jsme vyrazili, taťkovi opravdu nebylo moc dobře, ani toho moc nenamluvil.

Jelikož v našem okrese není zajištěna pohotovostní služba, tak jsem jel do Rakovníka. Projeli jsme vesnici Mutějovice a já říkám, že fakt se jede špatně, protože chvílemi nebylo vidět ani na metr. Přijíždím do Hředel a taťkovi říkám, zda nechce otevřít okénko. Nadechl se ale už mi neodpověděl. Omdlel a začal chrčet.

Okamžitě jsem volal linku 155. Paní ze záchranky mně řekla, že ho musím dostat ven z auta a začít masírovat srdce. Vždy se říká, že člověk v bezvědomí je jednou tak těžší, než normálně. V ten okamžik se mi promítaly všechny možné způsoby, jak zachránit člověka, který je v takovémto stavu. Proběhla mně v hlavě snad všechna školení od hasičů, která jsem absolvoval. I když jsem se snažil, taťku jsem z auta sám nedostal. Neváhal jsem a zastavil první projíždějící auto. Seděl v něm člověk v uniformě. To mě trochu uklidnilo, protože kdo má uniformu, musí mít nějaké školení a výcvik. Prosím ho pomoc. Teď už vím, že ten člověk se jmenuje Petr Fejfar. Neváhal ani minutku a pomohl mně dostat taťku ven z auta a začali jsme s oživováním. Mezitím se k nám z Rakovníka blížila sanita. Museli jsme se v oživování střídat, bylo to hrozně náročné. Ve chvíli, kdy už jsme nemohli, přiběhl na pomoc z blízké hředelské hospody další muž – pan Libor Mates. Paní ze záchranky nás telefonicky informovala, kde sanitka momentálně je. Byla to hodně dlouhá čtvrthodina. Když jsem uviděl záblesky majáků, tak jsem si oddechl. Taťku jsme masírovali až do příjezdu pana doktora Michala Vitnera. Nepodařilo se nám ho sice probudit, ale v duchu jsem doufal, že jsme udělali vše, co jsme mohli. Pan doktor si jej přebral a odvezl na hospitalizaci do pražské nemocnice na Homolce.

Tímto dopisem bych chtěl poděkovat všem, kteří mně 15. 12. 2010 mezi 18.15 – 19.00 pomohli zachránit mého taťku Josefa Krila. Dnes je taťka docela v pohodě a těší se z dalšího života. Jmenovitě děkuji Petru Fejfarovi, Liboru Matesovi a Michalu Vitnerovi. Dále paní Květě Matesové, která při incidentu řídila dopravu, a paní Evě Pokorné, která mě podpořila psychicky a chtěla mi poskytnou zázemí. Později jsme se dozvěděl, že všichni lidé, kteří se u této události pohybovali, mají jedno společné, a to je Bezpečnostní agentura ZERO Rakovník pana Václava Kroba. Proto ta uniforma pana Fejfara. Zaplať pánbůh, že ještě takovíto lidé mezi námi žijí. Ještě jednou moc a moc všem děkuji.

Pavel Kril, Domoušice

Zveřejněné dopisy nemusejí vyjadřovat názor redakce a za jejich obsah nesou plnou zodpovědnost jejich autoři.

Katalog služeb

RAPORT.CZ
TYDENIK PRO RAKOVNICKO A NOVOSTRASECKO

Prezentace spadá do kategorie Úspěšný web

© Copyright 2009 Týdeník Raport - všechna práva vyhrazena


Bez písemného svolení vydavatele je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce.