D*ráček 2010

Na devátý ročník této kulturní přehlídky ústavů, domovů a škol Středočeského kraje pozval rakovnický Ráček svoje kamarády, kteří v šestnácti hudebních, tanečních i hraných scénkách po dobu více jak tří hodin zaplnili pódium kulturního centra, které doslova praskalo ve švech. Celý sál ovládala atmosféra kamarádství, kdy se z herců nebo zpěváků stávali diváci a naopak z diváků herci a zpěváci. Po každém vystoupení sál doslova bouřil upřímným potleskem stovek dětských rukou.

Jsem pravidelným divákem této krásné kulturní akce, pořádané rakovnickým stacionářem Ráček. V letošním devátém ročníku, tak jako na všech osmi předchozích, jsem byl svědkem úžasného vztahu klientů těchto ústavů ke svým učitelkám a vedoucím a obráceně. Seděl jsem, díval jsem se a myslím si, že nejenom můj potlesk patřil vždy i těmto učitelkám jako uznání a poděkování za jejich obětavost a trpělivost při nacvičování scének a následně jejich předvedení na jevišti.

Když se na závěr zaplnilo pódium všemi aktéry a sálem zazněla písnička Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře „Není nutno, není nutno…“ a v ní věta „…nemít kamaráda – to vadí“, tak jsem si opět potvrdil, že toho dne bylo Kulturní centrum v Rakovníku místem setkání několika set kamarádů – dětských i dospělých. Celý program byl zážitkem, na který budou přítomní jistě dlouho vzpomínat. Moje poděkování patří celé „ráčkovské“rodině z domova Ráček.

Jaromír Tupý, Rakovník